JAK SE NENECHAT VYKRÁST!

Sdílíte na facebooku své soukromí? Mají vaše děti drahý mobil? Bydlíte v přízemí? Tak možná právě vás si právě teď někdo tipuje…

Přinášíme vám upřímné odpovědi jednoho napraveného zloděje.

Co je snazší? Vyloupit, dům nebo byt?

„Dům, rozhodně.“

Proč?

„Lépe se sleduje.“

Jak dlouho trvá takové »vybílení«?

„Průměr na byt je kolem deseti minut až půl hodiny. Více ale ne. Samotné sledování před tím, než se jde do akce, trvá týden či dva. Sleduje se nenápadně zpovzdálí, například z automobilu, nebo nějakého odlehlého místa pomocí dalekohledu.“

Na co se tipaři zaměřují?

„Především na denní rozvrh jednotlivých členů domácnosti, jaký je jejich životní rytmus a jaký je časový rozvrh obsazenosti objektu. Vypracovává se podrobný plán, lidé většinou své zvyky nemění a žijí v určitém rytmu. Ze sledování se například člověk dozví, že žena veze v sedm ráno děti do školky a pak se vrací až kolem čtvrté odpoledne. Muž opouští dům kolem osmé, vrací se po šesté, v úterý a ve čtvrtek kolem deváté, protože chodí na squash. Babička do domu chodí s dítětem kolem druhé odpolední. V pátek večer rodina jezdí na velký nákup. Ideální doba pro to jít na věc je tedy ve čtvrtek mezi devátou a polednem.“

Jak je tomu u bytů, kde není možné přímo sledovat odchody a příchody jednotlivých lidí?

„Ale je to možné! Stačí zaparkovat v ulici auto a na dveře bytu nasměrovat malou webovou kameru. Ta musí mít barvu omítky a umisťuje se ke stropu, aby vypadala co možná nejméně nápadně. Je velká asi jako krabička od sirek. Dosah takového zařízení je asi sto metrů, což pro přijímač ve voze bohatě stačí. Stačí si jen vzít štafle, opravářský mundůr a předstírat výměnu žárovky na chodbě domu.“

Jak se tipují konkrétní lidé, které stojí zato oloupit?

„Stačí opravdu málo, lidé jsou hrozně neopatrní. Stačí si u kterékoliv základní školy prohlédnout děcka, jak si hrají s mobily. Třeťák má mobil za dvacet tisíc, tak co to může být za rodinu? Evidentně ve vatě. Pak už stačí takové dítě jen sledovat a dostat se na rodiče, kde bydlí a nastupuje sledování. Dalším hodně specifickým případem jsou konkrétní tipy od kamarádů, nebo známých. Těm často leží v žaludku, že má člověk něco co se jim líbí, playstation, notebook, nebo něco podobného. Za to, že mu zloději tuhle maličkost přinesou, mu prozradí, kdy dotyčný nebude doma. Nebo dokonce s budoucí obětí vloupání jdou sami na pivo. Pak taky hodně prozrazuje, jak lidé chodí oblékaní, jestli mají drahé hodinky, drahé boty a tak podobně.“

Jaký je konkrétní postup při vykrádání bytu, nebo domu?

„Když se ví místo a čas, nastupují dělníci. To jsou lidé, kteří nesou největší riziko, nejčastěji je to skupina složená z několika lidí. V takovém týmu má každý svůj úkol. Například jeden je specialista na zámky, nosí sebou hlavně akuvrtačku, kterou odmontuje kování, pak se vylomí zámek. Je to rychlejší, než se v tom rejpat šperhákem. Tenhle člověk se jako první zajímá o klíčky od auta, ty jsou nejčastěji na věšáku v předsíni, nebo případě rodinného domu v garáži. Vezme klíčky a odchází, už ho není potřeba, svou práci udělal. Auto v garáži je ale schopný nastartovat i bez klíčků, většinou do několika minut.“

Co dělají ostatní?

„Rozdělí se, každý má na starosti předem určené místnosti. Jeden jde do ložnice, tam v drtivé většině případů najde nějaké šperky. V ložnici bývá také šatní skříň, tam je zajímavé značkové oblečení, kožené kabáty, kožichy a podobně, to jsou věci, co jsou lehko zpeněžit. Další má na starosti obývák, případně pracovnu. Jako první mizí věci, co jsou snadno odnést, notebooky, foťáky, monitory, porcelánové sošky, obrazy. S těmi je nejméně práce, stačí vyříznout z rámu, srolovat a je hotovo. Vím i o případu, kdy jeden zloděj našel v šuplíku pracovního stolu 750 tisíc. Pokud jde o byt starších lidí, prohlíží se ložní prádlo, tam bývají často ukryté obálky s penězi.“

Jde se vždy hlavními dveřmi?

„Jak kdy, například v paneláku se chodí často přes balkón. Stačí se přehoupnout přes zábradlí, vyndat sklo, otočit klikou a člověk je uvnitř.“

Existují pro lupiče nějaké nepřekonatelné překážky, třeba mít doma psa?

„Pes je problém, ale ne neřešitelný. Slyšel jsem, že každého psa do pěti minut spolehlivě vyřadí buřt se žiletkou. Problémem jsou mříže v oknech a pancéřová závora na dveřích. Je to problém spíše z hlediska času na překonání, než na způsobu překonání. Překonat jde zkrátka úplně všechno.“

A co všímaví sousedi?

„Ti pro ostřílené mazáky nepředstavují žádný problém. Když jde partička do akce za bílého dne a třeba do paneláku, vezmou si montérky s nápisem nějaké stěhovací firmy. Slyšel jsem, že takhle zlodějům sousedi podrželi i dveře od výtahu, protože si mysleli, že je stěhují. Víc se ale lidi starají sami o sebe, a co se děje těm druhým vůbec neřeší.“

Jak vypadá prototyp člověka, který si přímo říká o okradení?

„Mladá rodina s dítětem to není, ty bývají chudé a žijí z ruky do pusy. Stejně tak mladí do třiceti let. Ideálem je samotářský státní zaměstnanec, nebo úřednice kolem čtyřiceti let. Tito lidé mají pravidelný životní rytmus. Žijí sami, ale mají dostatečný příjem na to, aby si dobře vybavili byt nebo dům. Pak také lidé, kteří dávají až příliš okatě najevo, kolik mají peněz a co všechno si můžou dovolit. Prachatí podnikatelé, kteří renovují chatu nebo chalupu a nacpou do toho plazmovou televizi a pak tam půl roku nejsou.“

Jsou nějaké zásady, co zloději nedělají?

„Za žádnou cenu se nesnaží vzbudit pozornost. Chodí oblékaní jako normální lidé, musí být nenápadní a v případě odhalení a útěku se musí umět ztratit v davu. Musí vypadat jako běžní obyčejní lidé. V tom je jejich síla.“

Pozor na Facebook!

V jednom britském průzkumu mezi kriminálníky více než 12 % dotazovaných zlodějů odpovědělo, že by pochopitelně využili sociální sítě, jako je Facebook nebo Twitter (kdyby zrovna nebyli ve výkonu trestu), aby si zjistili, kde se jejich vytipovaná oběť právě nachází a jak dlouho bude pryč. Nevytrubujte tedy rozhodně do světa, že jste zrovna strašně spokojení u moře...

Proto pamatujte

  • Na sociální síti ani ve svém okolí nezveřejňujte termín vaší dovolené. Ujistěte se, že se tak chovají i vaše děti.
  • Dobu své nepřítomnosti neuvádějte ani na vašem telefonním záznamníku a soukromém emailu.
Václav Nekvapil pro deník Aha - zkráceno Sdílet na Facebooku

Kontaktujte nás

Máte otázku? Chcete s námi cokoliv probrat? Nabízíme Vám nezávaznou schůzku a bezplatnou úvodní konzultaci.

kontaktujte nás